Ivo Budil: Mnohé masky spadly

Volební výsledky v USA ukazují, že Trump nejen získal zpět některé klíčové státy, které minule ztratil, ale oproti roku 2020 posílil prakticky všude. Je to jenom volební výkyv popularity, nebo se zde rýsuje nějaký hlubší posun voličských nálad?

Trumpův volební úspěch je tak výrazný, že nemůže jít o pouhý výkyv popularity. Obdobně jako v jiných západních zemích pociťují Spojené státy americké hlubokou krizi politických a ekonomických elit, které se ve vedení státu a korporací zoufale neosvědčují. Přestala fungovat meritokracie a do vrcholných funkcí jsou selektováni jedinci nikoliv na základě svých schopností a pracovní etiky, ale konformity a loajality vůči globální finanční oligarchii a militarismu vojensko průmyslového komplexu. Milovan Djilas nebo James Burnham se mýlili, když varovali před diktaturou kompetentních manažerů. Ve skutečnosti západní společnost ovládají intelektuálně omezení jedinci, absolventi „prestižních“ škol, hluboce nevzdělaní, ale o to více arogantní a elitářští. Kamala Harris je ztělesněním uvedeného typu lidí až na pomezí karikatury. To, čeho jsme byli svědky ve Spojených státech amerických, byla spontánní vzpoura jdoucí napříč společenskými vrstvami vůči do očí bijícímu selhání a nekompetentnosti liberální oligarchie. Je to však pouze počátek dlouhého zápasu, na němž závisí osud západní civilizace.

Za Baracka Obamy existovala vize jakési „koalice menšin“, které měly vždy volit kandidáty progresivních témat a multikulturní společnosti a tím jim zajišťovat vítězství. Podle letošních výsledků se zdá, že to neplatí a že mnoho amerických menšin se naopak přiklání k Trumpovi. Již z dřívějška je to pozorovatelné u Hispánců a částečně Afroameričanů, nyní se zdá, že jej masově podpořili i muslimové. Lze to považovat za obecnější signál, který může strany „liberální demokracie“ potkat i jinde ve světě?

Ve Spojených státech amerických, Velké Británii a dalších západních zemích se rozrůstají oblasti bezvýchodné chudoby, které byly ještě nedávno nemyslitelné. V deltě Mississippi, Západní Virginii nebo ve městech severní Anglie se setkáme s otřesnou bídou známou dříve pouze z třetího světa. Jejími oběťmi jsou často etnické menšiny, které dospívají k závěru, že je před ztrátou důstojných životních podmínek agenda kulturního liberalismu neochrání. Deindustrializace a existenční nejistota se tak obrací proti ideologii multikulturalismu, genderismu a LGBT přežívající ve věži ze slonoviny akademických institucí, liberálních think tanků a neziskových organizací privilegovaných skupin. Do západní společnosti se pomalu, ale jistě vrací třídní boj, a to bude znamenat konec liberální demokracie a její ideologického programu.

Bývá trendem, že americké politické „vlny“ se promítnou i v Evropě. Můžeme podle vás čekat, že se nyní „přelije přes oceán“ úspěch Donalda Trumpa v podobě vítězství jeho stoupenců. A které země v Evropě jsou podle vás aktuálním kandidátem na „trumpizaci“?

„Trumpizace“ je specifický americký způsob odporu vůči liberální oligarchii vyrůstající z americké politické kultury a historie. Evropu může inspirovat apelem na široké vrstvy a snahou obnovit lidovou masovou demokracii, ale je obtížně přenositelný. To, co je důležité, je porazit liberální oligarchii, která zbavuje Západ jeho produktivních sil, a odstranit liberální ideologickou agendu, jež paralyzuje a ničí západní racionalitu a intelektuální výkonnost. Každá společnost má své silné a slabé stránky a musí nalézt vlastní cestu k osvobození. Charles de Gaulle byl ryze francouzský státník, Winston Churchill typicky britský politik a Willy Brandt patřil k tomu nejlepšímu, co dokázala vytvořit německá politická tradice. Donald Trump je se svými obdivuhodnými i excentrickými rysy zformován americkým prostředím. „Český Trump“, který sehraje podobnou úlohu v naší zemi, se bude od svého amerického protějšku bezpochyby výrazně lišit.

Jak se podle vás bude v následujících čtyřech letech vyvíjet postoj liberálního establishmentu – politiků, univerzit, médií, šoubyznysu – k Donaldu Trumpovi? Můžeme očekávat podobný odpor jako po roce 2017, nebo jsou už všichni z těch kulturních válek tak trochu unaveni?

Nikdo není unaven, když mu hrozí ztráta moci, peněz a privilegií, což je hlavní motivace kulturních válek. Navíc, jak ukázal konflikt na Ukrajině nebo i násilné střety v západních městech, kulturní války mohou snadno přejít ve válku skutečnou. Západní svět čeká dlouhé a vysilující období zápasů, které budou sahat daleko za horizont Trumpova prezidentského období a jež se dotknou prakticky všech sfér společenského života. Z tohoto hlediska dává naději do budoucnosti, že vyrostla nová bojovná generace republikánů typu Jamese Davida Vance. Liberální oligarchie a její stoupenci byli během uplynulé noci zaskočeni a poníženi. Nikdy to Trumpovi neodpustí. Nesmíme podceňovat jejich pomstychtivost, zákeřnost a záludnost. Tam, kde nebude představitelům liberální oligarchie postačovat hysterická a aktivistická rétorika šířené v médiích a prostřednictvím akademických institucí, nebudou váhat použít násilí.

Donald Trump přichází do úřadu už podruhé. Jaké jsou podle vás podobnosti, a naopak odlišnosti současného stavu Ameriky a světa s rokem 2016?

Donald Trump již není vnímán jako nahodilá a excentrická výchylka v systému, ale jako symptom systémové vzpoury proti establishmentu. Domnívám se, že i on je nyní poučenější a zralejší a jeho postup proti deep state bude účinnější, promyšlenější a ráznější. Doufejme, že bude mít i větší štěstí na výběr spolupracovníků. James David Vance se zdá být v tomto ohledu dobrou volbou. V uplynulých letech se Spojené státy americké za potupných okolností stáhly z Afghánistánu, svět prošel covidem a byla zahájena válka na Ukrajině, kterou Spojené státy americké a jejich satelity prohrávají. To vše hodně prozradilo o povaze globální oligarchické moci. Bitevní linie jsou dnes přehlednější a mnohé masky spadly. Nacházíme se v zásadně odlišné geopolitické situaci. Evropa přestala být relevantní mezinárodní silou a zrodil se multipolární svět. Otázka již nezní, zda Spojené státy americké zůstanou globálním hegemonem, ale jakou úlohu budou v novém světovém řádu hrát. Myslím, že Donald Trump by měl tuto novou realitu přijmout, sejít se s vrcholnými představiteli Číny, Ruské federace a Indie, zahájit spolupráci s organizací BRICS, a navázat tak na realistickou politiku Henriho Kissingera a Richarda Nixona ze sedmdesátých let dvacátého století.

Jak se podle vás promítne Trumpův úspěch do veřejné debaty v Česku?

Žijeme v zemi, jejíž nejvyšší představitel označil zvoleného amerického prezidenta za „odpudivou lidskou bytost“ a ústavní činitelé se hlásí k té nejbizarnější směsici kulturního liberalismu a šovinistického militarismu. Výsledkem je, že se Česká republika stala diplomaticky téměř izolovanějším státem než Severní Korea. Toto je třeba změnit. Donald Trump ukázal, že navzdory absolutní podpoře mainstreamových médií a akademických „expertů“ a cenzuře, represi a stigmatizaci protivníků lze liberální oligarchii porazit. Nemá smysl usilovat o „národní smíření“ či „dialog“, protože ten lze vést pouze s inteligentními a morálními lidmi dobré vůle. Není jiné cesty než rozhodné vítězství v příštích parlamentních volbách a učinění rázných kroků k obnovení svrchovanosti a prosperity České republiky.

Původně publikováno na Parlamentních listech.