Petr Bakalář: Lze ještě odvrátit islamizaci Evropy? (1)

"Evropský model reprezentuje jakýsi pomyslný civilizační a etický vrchol. Svět by byl dobrým místem k životu, kdyby byli všichni takoví. Jeho slabinou je ovšem jeho zranitelnost, když se setká s něčím těmto hodnotám tak vzdáleným, jako je islám," říká psycholog Petr Bakalář
8. 12. 2018 20:22 | Link: http://www.stret-civilizaci.cz/node/877

Je budoucnost Evropy islámská?

To záleží na tom, k jakému dojde scénáři. Pokud se budou události odvíjet tak, jako se odvíjely poslední tři roky, tak ano – Evropa bude ve 21. století silně ovlivněna islámem. Možná dokonce do té míry, že se islám stane v mnoha zemích státním náboženstvím (návrat k teokracii).

V celé věci jde o střet dvou zcela protichůdných ideologií – evropského individualismu se svým důrazem na racionalitu, toleranci, osobní svobodu a práva (včetně práva svobody slova) na jedné straně a v jádře netolerantní náboženské skupinové strategie na straně druhé.

Evropský model reprezentuje jakýsi pomyslný civilizační a etický vrchol. Svět by byl dobrým místem k životu, kdyby byli všichni takoví. Jeho slabinou je ovšem jeho zranitelnost, když se setká s něčím těmto hodnotám tak vzdáleným, jako je islám.

Co rozhodne o tom, zda bude budoucnost Evropy islámská či nikoliv?

a) Demografie (míra imigrace, porodnost, počet konverzí k islámu, popř. míra odpadlictví od islámu).

b) To, jak silný bude vliv protiimigračních stran jednotlivých zemí, a to, zda se dokáží sjednotit.

c) Na psychologické rovině pak to, zda Evropané dokáží přehodnotit své sklony k toleranci, maladaptivnímu altruismu a pocitům civilizační viny a dokáží tyto „softwarové chyby“ včas záplatovat.

d) To, zda dojde k otevřenému konfliktu, a to kdo z takového konfliktu vyjde vítězně.

Pravděpodobné je ale také to, že do hry vstoupí nějaká událost typu „černá labuť“, která zamíchá kartami nepředvídatelným způsobem. Může to např. být:

a) velký teroristický útok (např. špinavá bomba ve velkém evropském městě),

b) ekologická katastrofa (např. sucha, nedostatek surovin, pitné vody), nebo např. smrtelné epidemie,

c) válečný konflikt s Ruskem,

d) druhý příchod mesiáše...

Je též nutné počítat s dopadem vědeckotechnického pokroku na běžný život (např. umělá inteligence, konec závislosti na ropě, rozvoj genetiky, jejímž logickým vyústěním bude změna podstaty člověka jako druhu s přesahem do transhumanismu).

Jaké opatření by mohlo zabránit islamizaci celé Evropy? A pokud takové opatření existuje, do kdy by muselo být provedeno?

HLAVNÍ LINIE OBRANY

1. Volby aneb Netříštit síly

Volit takové strany, které se jasně staví proti přijímání uprchlíků (a dalším jevům, které islamizaci podporují), a zároveň mají reálnou politickou moc. Naštěstí takové strany máme. Bohužel to znamená, že hlas hodíme i lidem, kteří nám v jiných ohledech příliš sympatičtí nejsou. (Osobně bych si více rozuměl s Piráty než třeba se Zemanovci, ale to prostě není podstatné – politics makes strange bedfellows.)

  •  Zároveň to znamená neštěpit opozici – malé protiimigrační hnutí a strany mohou být ku prospěchu např. tím, že budou provádět analýzy, osvětu, nárazové demonstrace, ale hlasy při volbách by se měly dát větším stranám.
  •  V Evropě jako takové je pro některé země již pozdě, náš prostor ještě teoretickou šanci má, pokud bude důsledně setrvávat na pozicích, na kterých nyní stojí (nebo se tváří směrem k veřejnosti, že na nich stojí).
  • To je udržitelné ale pouze za předpokladu oddělení od Západní Evropy, tedy varianta vytvoření nového útvaru (Trojmoří – Česko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Slovinsko, Polsko), nebo dokonce příklonu k jinému stávajícímu útvaru.
  • Oboje je zatím pro lidi nepředstavitelné a z říše fantazie. Ovšem bez tohoto stejně nutně spadneme do německého uspořádání, tedy k našemu přirozenému těžišti

2. Změna hodnot

Další a zásadní podmínkou je jakási hodnotová obnova, návrat ke kořenům, podstatě, tradicím. Zkrátka k tomu všemu, co nás po staletí imunizovalo vůči doktrínám nám nepřátelským. Tato obnova by ale byla možná jen tehdy, pokud by se lidé s těmito hodnotami (a to i žitými) dokázali dostat do takových společenských pozic, ze kterých by mohli cokoli ovlivňovat – tedy politici, novináři, pedagogové apod.

  •  Vyhnout se relativizaci v tom smyslu, že všechny způsoby života jsou si rovné a naopak definovat naši identitu a odvodit ji z naší minulosti. S tím, že pojetí práva bude toto reflektovat, a tradice ostatních civilizačních okruhů budou soukromou záležitostí jednotlivců.
  •  Za ideového nepřítele č. 1 je třeba považovat kulturní marxismus a zvláště jeho progresivní frakci. V důsledku propagace těchto teoretických konceptů (např. pocitu viny a nutností jejího odčinění) se bílá rasa stává obětí svého maladaptivního altruismu. 

Jistou míru viny má i moderní křesťanství, které alespoň teoreticky propaguje toleranci (včetně ekumenického dialogu), soucit a lásku k bližnímu, což používá jako evangelizační vehikl (ano, meč se vlivem osvícenství transformoval v humanitární pomoc; všechna monoteistická náboženství jsou tolerantní a mírumilovná, když nemají moc), ovšem zapomíná, že v podobě islámu se setkává se zcela jiným soupeřem.

3. Zákony

Změnit zákony tak, aby nejrůznější náboženské tradice a zákony (burka, postavení žen, šaría) byly jednoznačně podřízeny zákonům civilním.

Aby o tom již nemohly být nikdy spory. Jistě – svoboda náboženského vyznání, ale pokud není v rozporu s univerzálními lidskými právy a zvyklostmi té které země.

Tak, jako mají muslimské země zákony, které v podstatě nepřipouští jinou víru a žádné mezinárodní organizace hájící universální pojetí práv s nimi nic nezmůžou, tak i my bychom měli, byť v méně striktní podobě, do zákonů zahrnout minimálně deklarativní odvození naší společnosti z antiky, křesťanství (když už to musí být) a především pak osvícenství.      

DOKONČENÍ NAJDETE ZDE.

Text je publikován v neprodejné příloze, která je součástí dárkové limitované edice Prolomení hradeb.